„Tam, kde je vůle, tam je i cesta,“ tvrdí Eva Suhajek, česká výtvarnice, která v loňském roce absolvovala studium malby na londýnské Royal College of Art. Komukoliv ale už jako malá tvrdila, že jednou bude na téhle škole studovat, ten se jen pousmál: „Jo, jo, určitě…“
A vlastně se tomu usmívala i ona. Do doby, než byla na žižkovské SUPŠ vybrána v rámci Erasmu a jeho programu Leonardo da Vinci pro studijní pobyt na umělecké škole v Birminghamu. Vrátila se nadšená multikulturním uměleckým prostředím a otevřeným přátelským přístupem pedagogů ke studentům. I proto se následně rozhodla přerušit studium v Praze a odjet do Bristolu na „foundation diploma in art and design“, což je roční přípravný kurz před studiem umělecké vysoké školy. Do Anglie znovu přijela, jen co v Česku hned na to odmaturovala.
Cesta k malbě
Zlákal ji Londýn se svou bohatou kulturní scénou a inspirujícími výstavami. Když v něm šla kolem University of the Arts London (UAL), kde avizovali, že za týden uzavírají přihlášky na bakaláře, zkusila intermediální tvorbu. Vzali ji. „Bavilo mě tehdy všechno – performance, sociálně politické umění, fotografie, film… Teprve v posledním ročníku jsem přestoupila na malbu. To jsem si už byla jistá, že jde o médium, kterým se chci nejvíc vyjadřovat,“ dodává malířka. V době, kdy univerzitu končila, už také věděla, že v její tvorbě nebude nikdy chybět určitá dávka hravosti a vtipu. Aby se lidé – diváci nebrali až tak moc vážně, uvolnili se a pohráli si spolu s ní.
Splněný sen
V posledním ročníku na UAL se rozhodla, že se zkusí přihlásit na magisterské studium Royal College of Art. Pozvali ji na pohovor, na který musela přinést i svá díla. Její dětský sen se najednou naplnil. Byla na nejlepší výtvarné škole, kam na malbu přijali spolu s ní šedesát studentů, to ale z celého světa. „Uvědomila jsem si, že umění má obrovskou diverzitu, že každý pracuje jinak už proto, že jeho tvorba vychází z úplně jiných kulturních i osobních kořenů. První semestr byl skvělý. Spousta konzultací, tutoriálů, na škole přednášely o současném umění absolutní kapacity, každý den jsme chodili na vernisáž. Člověk tu byl doslova pohlcený výtvarným světem. Pak ale přišel covidový lockdown a škola začala bohužel plně fungovat až na můj poslední semestr.“
Jenom rybka v moři
Britský styl vzdělávání je podle ní odlišný od toho, který máme u nás. „Zatímco my jsme stále mnohem víc zaměření na tradici, na západě jsou dnes univerzity ovlivněny především postmoderní filozofií. Už na UAL probíhal neustálý dialog s pedagogy i studenty, čímž jsme sdíleli různé pohledy na naši tvorbu. Pedagogové nám dávali volnost, podporovali naše sebevědomí a vedli ke kritickému myšlení. Místo zkoušení jsme psali eseje o tom, co a jak děláme a proč. Důležité pro mne bylo i poznání, že když člověk od nás odjede do ciziny, tak je najednou sám vržený do umělecké džungle, kde se cítí jen jako opravdu malá rybička ve velkém moři. A z toho plyne hledání odpovědí na mnoho otázek, které jsou důležité pro život i tvorbu.“
Město, které žije vším
V Londýně se neustále něco děje, ať už jde o hudbu, výstavy, nebo třeba i noci poezie. Protože právě ta je její druhou láskou, začala ji sama psát a veřejně přednášet. Do toho přišly umělecké rezidence třeba v USA a první výstavy v prestižních galeriích. Jak vzpomíná: „Byla jsem například v šestici mladých výtvarníků, jejichž práce vybralo a vystavilo Britské muzeum v rámci svých akcí pořádaných k výročí 500 let od úmrtí Raffaela Santiniho.“ Její diptych se stal svébytnou interpretací umělcovy studijní kresby, ke které muzeum vyzvalo. Nejprve ji po svém rozložila na kousky a poté si hrála s tvary. První objekt vznikl z negativních prostorů předlohy, druhý je jejím obráceným pozitivem. Sytá, energií nabitá barevnost, hravost i snaha rozvolnit obraz z jeho rámu je už z této práce zřejmá.
Divák jako spolutvůrce
„Myslím, že můj přístup k malbě je hodně sochařský, že mi nejde jen o to, co je na plátně, ale také o to, jak vše rezonuje s prostorem a divákem,“ říká malířka. I proto se dál zajímá o umění ve veřejném prostoru a instalace. Svou podstatou jí byla také její nedávná výstava Four Chambers/Čtyři komory v pražské galerii Lapidárium. „Nadchla mě atypická architektura, jíž namísto pravých úhlů dominují oblouky a barokní pískovcové sochy spolu s historickými sgrafity. Působilo to na mne jako hodně zvětšený herní prostor malého pískoviště s figurkami, jež využívá třeba neverbální terapeutická metoda Sandplay, která je pro mne spolu s celou jungiánskou psychoanalýzou – studiem snů, archetypů a podobných věcí opravdu velkým zdrojem inspirace.“ Skutečné pískoviště tak na výstavě, která byla netradičně členěna obrazy namalovanými na poloprůhledných textiliích do čtyř symbolicky pojatých komor lidského srdce, samozřejmě nechybělo. A nechyběli ani návštěvníci, kteří si na něm pohráli a svou přítomností celé instalaci vdechovali skutečný život.
Oděv obrazem nebo naopak
„Když je malba na transparentní látce, oživuje ji také to, co se odehrává za ní. Líbí se mi, že dokáže měnit prostředí, do kterého se zavěsí, právě tím, že je vidět skrz,“ říká Eva Suhajek, kterou čím dál víc přitahuje i tapisérie a textilní umění jako takové. Do budoucna má prý navíc ideu tvorby oděvů jako originálních obrazů. Pokud ji bude realizovat, bude i v ní mít nepochybně hlavní slovo barva: „Je tím, co ke mně přichází nejvíc intuitivně. Nikdy ji neplánuji, používám ji stejně spontánně jako třeba angličtinu, kterou už dávno nejen mluvím, ale také myslím. Díky barvě přenáším do obrazu určitou informaci o situaci a emoci, která mě v danou chvíli obklopuje a jejíž energii se snažím předat dál. Mám za to, že to jde, když člověk je a zůstane ve své tvorbě i v životě pravdivý.“
Text: Eva Kúnová
Foto: archiv autorky
Eva Suhajek
Master of Arts R.C.A.
Eva Šuhájková se narodila v roce 1996. Po maturitě na Střední uměleckoprůmyslové škole na pražském Žižkově v roce 2016 pokračovala v tříletém bakalářském studiu na britské University of the Arts London – Wimbledon College of Art, na které navázala magisterským studiem na Royal College of Art absolvovaným v letech 2019–2021. V Anglii zvolila své umělecké jméno Eva Suhajek, pod nímž vystavuje svou tvorbu na společných i samostatných výstavách, organizuje vlastní kurátorské projekty pro mladé umělce ze všech oborů a umělecké workshopy pro veřejnost v zahraničí (Britské muzeum aj.) a nyní také v Česku. Účastnila se uměleckých rezidenčních pobytů v USA a Polsku.
www.evasuhajek.com
