Igor Piačka – Malíř příběhů a emocí

Obrazy Igora Piačky jsou fascinující. Ať už na nás naléhavě vykřiknou barvou, nebo nabídnou tlumené valéry šedé, vždy nás přinutí zastavit se, zmlknout a hledat to, co je pod povrchem. Příběh, podobenství, část vnitřního světa nadaného umělce.

Narodil se na jihu Moravy, v Třebíči, do česko-slovenské rodiny. Dětství však už strávil v městečku Vrbové na úpatí Malých Karpat. Kreslení bylo odmala jeho koníčkem, ale ještě ani po maturitě, při rozhodování kam na vysokou, si malířskou dráhu neuměl představit. Zvolil studium na pedagogických fakultách v Trnavě a Nitře. Po jejich absolvování však nastupuje v jedenadvaceti letech ještě na Vysokou školu výtvarných umění v Bratislavě, do ateliéru volné grafiky a knižní tvorby. Zásadní inspirací pro tento krok byly pro něj práce prof. Albína Brunovského.

Osudové setkání

Ve vyšších ročnících bratislavské alma mater se s prof. Brunovským sám pravidelně setkává, což má pro budoucí tvorbu malíře a grafika Piačky veliký význam. V rámci studia měl také možnost sbírat zkušenosti na Academii Royale des Beaux Arts v Bruselu u profesora Philippa Maese. V roce 1990 se stal odborným asistentem na VŠVU v Bratislavě, kde na katedře grafiky vedl kurz figurální kresby.

Po třinácti letech pedagogické práce však na něj dolehl určitý pocit svázanosti a raději volil nejistotu, kterou s sebou přináší život „na volné noze“. Možnost věnovat se naplno vlastní tvorbě, svoboda a volnost v umělecké seberealizaci mladému umělci za to riziko stála. Zpočátku ho přitahovala hlavně grafika, ilustrování menších formátů, ex-libris a známková tvorba, postupem času však intuitivně vycítil, že pro ztvárnění jeho niterných představ je nejvhodnějším médiem velkoformátové plátno a práce s olejem či akrylem.

Základ = precizní kresba

Ať jde o jakoukoliv techniku, základem práce Igora Piačky je precizní kresba. Ta mu umožňuje vytvářet díla s mimořádným citem pro detail. Nejpatrnější je to zřejmě na jeho grafikách. Tvoří je často prolínáním technik tzv. suché jehly a mezzotinty, které případně ještě koloruje. Kombinování předností každé z nich mu umožňuje vytvořit silná díla s citem pro námět. To ostatně platí i pro malířovy oleje a akryly, rovněž kombinované s dokonale ovládnutou kresbou.

V Piačkových pracích lze bezesporu objevit určitou příbuznost s estetikou surrealismu a expresionismu. Přiznává, že obdivuje Salvadora Dalího, Pabla Picassa, Egona Schieleho nebo Gustava Klimta. Snaha o jeho přiřazení k určitému uměleckému směru však vychází naprázdno. „Mým výtvarným programem je silné zaujetí realitou ve všech podobách. V povrchu i pod povrchem. Jak věci vidím a vnímám, ale i to, co si o věcech myslím anebo co si myslím, že si o nich myslím,“ vyznává se Igor Piačka.

Hra protikladů

Jedním z pilířů umělcova způsobu vyjádření je kontrast, ambivalence a konfrontace. Často kombinuje abstraktní a reálné fragmenty, anebo ve snaze zobrazit paradoxy reality používá kontrast Krásky a Zvířete. Zobrazuje křehkou ženu spolu s protikladným elementem síly, zvířeckosti nebo násilí, který si však tato jemná bytost bez výjimky podmaňuje. Tím poodhaluje svou verzi pravé podstaty skutečné „síly“ a nenechává nikoho na pochybách, kdo je v jeho obrazech tím doopravdy silnějším.

Kurátor a ředitel Galerie města Bratislavy Ivan Jančár řekl, že Piačkovy obrazy a grafiky rozehrávají širokou škálu námětů od nenávisti, zabíjení až po tiché splynutí v laskavém objetí, od démonů až po anděly, od vnitřního dramatu až po meditativní harmonii. Přinášíme vám pár střípků z této škály.

Text: Marie Rubešová

Foto: archiv Igora Piačky

Igor Piačka

Narodil se 8. října 1962 v Třebíči. V letech 1983–1989 studoval Vysokou školu výtvarných umění v Bratislavě v alteliéru prof. Albína Brunovského a studium doplnil stáží na Academii Royale des Beaux Arts v Bruselu. Po absolutoriu v roce 1990 vedl 13 let kurz figurální kresby na katedře grafiky VŠVU. Od té doby se věnuje malbě, grafice, kresbě, ilustraci a známkové tvorbě. Je zastoupen v mnoha soukromých i veřejných sbírkách po celém světě. Vystavoval od roku 1990 na více než 100 samostatných výstavách a na mnoha společných na Slovensku, ale i v zahraničí (např. v Barceloně, Londýně, Torontu, Washingtonu, New Yorku, Pekingu nebo Jakartě). Získal více než 40 ocenění za grafiku nebo malbu. Navrhl také 27 poštovních známek, 83 ex libris a 60 ilustrovaných knih nebo obálek. Je členem skupin G-bod a spolku Sdružení českých umělců Hollar. Žije a pracuje v Pezinku se svou ženou Júlií, která je též akademickou malířkou.